V dřívějších dobách se jednalo o cosi absolutně samozřejmého, kdy si každý postavil svůj vlastní dům, kde žili lidé se svou rodinou. Byly také jasně stanovené role jak doma, tak i v práci. Dnes je domu v něčem bohužel a v něčem zase bohudík úplně jinak. Abychom si mohli dovolit vlastní bydlení musíme si vzít půjčku. Bez nich ni při dnešních cenách prostě nemáme šanci nic postavit. Proto se většina mladých, ale i starších rodin zadluží na desítky let jen protože touží po něčem co bylo ještě před nedávnou dobou cosi samozřejmého.

Ale nezměnila se pouze cena nemovitostí, ale změnily se také genderové role. Nemůžeme říct, že by bylo cosi špatného na tom, že se práva mezi pohlavími narovnaly, ale tím, že ani jeden z partnerů nechce být doma a oba chtějí být soběstační může docházet ke stavu, kdy je pro muže stále těžší udržet si roli živitele a zajistit tak všechno potřebné pro rodinu.
Půjčka se tak stává běžným standardem, který je pro vlastní bydlení nutný. Ať už pomýšlíme na byt nebo dokonce vlastní dům. Pokud tak nezdědíme určitý nemovitý majetek po rodičích nebo dokonce prarodičích vyjde nás taková stavba velice draho. Poté si tak musíme koupit nejen samotný materiál na stavbu, ale také pozemek.

Existuje zde protichůdné myšlení a lidé, kteří žijí ve městech se stěhují na vesnice a lidé z vesnic se tak stěhují do měst. V každé skupině chybí něco jiného. V té první jde hlavně o snahu najít klid a přiblížit se přírodě, zatímco v té druhé jde o snahu užít si výhod velkoměsta.
Náročnější je tato transformace hlavně pro osoby stěhující se na venkov, kde cena stále roste a postupně z nich vznikají satelitní městečka. Mezi horami tak nenajdeme pouze vysokohorskou cenu nápojů a jídla, ale v dnešní době také pozemků.
K půjčce na bydlení tak musíme připočítat nejen samotnou nemovitost, ale také nákup pozemku.